Děkuji, že jsi mi napsala. Po celou tu, pro mne dost dlouhou, dobu jsem na tebe každý den myslel a dělal si starosti, jak se ti asi po té operaci daří, ale prožil jsem také dobu, v níž se mnohé pro mne vyjasnilo. V těch posledních týdnech jsem začal dávat do pořádku můj život a stanovit si nové cíle. Mít tě po mém boku je touha, kterou budu stále ve mne nosit, vím, že to zůstane pouhým snem, ale je to hezký sen v němž jsi při mně, ve mně.
V mém srdci je hodně bolu, ale to má i své dobré stránky, tato touha mi umožňuje růst a jít rovně svou cestou, sice se cítím životem poněkud trochu podveden, že jsem za takovýchto okolností potkal ženu, která ve mne vzbuzuje tyto city a touhy, jež jsem dosud nepoznal.
Jsou to ty momenty, ve kterých jsme byli spolu a ve kterých jsem měl ten nepopsatelný pocit, že jsme jeden člověk i v tom okamžiku, kdy jsi mne poprvé políbila. To je něco, co se nedá popsat slovy, v tom momentu bylo tolik sladkosti a nekonečnosti, že mi to až vzalo dech, tento pocit života budu v sobě nosit až do konce života.
Respektuji tvá přání pro tvůj život, pro cestu, pro kterou si se rozhodla. Když jednou, jedno kdy a kde, budeš ten klíč chtít (ten s tím nápisem Chrissi), vyzvedni si jej, je u mně v dobrých rukou, stejně jako si myslím, že by i tvé srdce bylo u mně dobře uschováno.
