hier der TEXT... bitte nicht lachen, ich bin wirklich total verzweifelt.
Danke
Meine liebe Romca,
es geht nun schon fast eine Woche so. Ich kann nicht mehr. Ich habe mich entschuldigt, ich habe geweint und dich um Vergebung gebeten. Du hast gesagt, ich brauche mehr Zeit und bist tanzen gegangen. Ich weiss ich habe dich beschimpft, aber musst du mich deshalb so behandeln. Ich habe seit 5 Tagen nicht mehr richtig geschlafen, manchmal denke ich unser kleiner Sohn Samuel hat bemerkt das etwas nicht in Ordnung ist. Ist es wirklich nur dieser eine Vorfall oder ist da noch etwas anderes. Ich kann und möchte nicht mehr so leben. Diese ständige Ungeweissheit, macht mich fertig. Arbeiten ist für mich unmöglich geworden, 5 kg habe ich abgenommen weil ich keinen Bissen mehr runterkriege.
Liebe Romca, ich habe dir versprochen das wir heiraten werden, aber die andere Sache in Deutschland braucht Zeit und vor allen Dingen Geld. Warum glaubst du mir nicht? Wir sind seit 33 Monaten ein Paar. Es ist soviel passiert in der Zeit. Soll ich das alles vergessen,al ob nichts gewesen wäre....soll ich zurück nach Deutschland? Willst du mich verjagen?
Du weisst das ich dich liebe wie sonst keinen Menschen auf der Welt, aber ich liebe auch dieses Land, diese einfachen und netten Menschen sind mir einfach näher als Deutschland. Ich kann hier gar nicht weg. Also was soll ich machen...? Ich bin 46 Jahre alt und das erste mal im einen Leben bin ich ratlos, ich weiss nicht mehr weiter.
Sie doch mal die guten Seiten an mir und nicht nur das schlechte.
Ich arbeite, mache alles für die Menschen die ich liebe, bin ein Familienmensch und saufe nicht, wie viele andere hier.
Versuche es doch noch einmal mit mir, oder sag es ist Schluss und vorbei. Bitte sage nicht das es vorbei ist...ich bitte Dich. Denk noch einmal an die schönen Tage und daran was wir noch vor zwei Wochen alles machen wollten..ich möchte es noch immer.
Ich liebe Dich und werde es immer tun, bitte verzeih mir.
Dein Andreas
Moje milá Romčo,
již celý týden je to tak. Já už nejsem s to pokračovat. Omluvil jsem se, plakal a prosil Tě o prominuti. Ty jsi řekla že potřebuješ víc času a šla jsi tancovat. Vím že nadával jsem Ti, jenomže musíš proto takhle naložit se mnou. Už od pět dnů jsem nespal dobře, někdy si myslím že i náš synoček Samuel si všiml že něco není v pořádku. Jedná se opravdu o tuto příhodu nebo je to i něco jiného? Neumím a již nechci takhle žít dál . Ta neustála nejistota mě dodělává. Pracovat už neumím, hubnul jsem o pět kil poněvadž nestihnu sníst ani sousto.
Milá Romčo, přislíbil jsem Ti že se budeme brát, ale pro tu jinou věc v Německu je třeba čas i především peníze. Proč mi nevěříš? Teď jsme párem už od 33 měsíců. V této době se stalo hodně, mám zapomenout na to všechno jako by nic nebylo, mám se vrátit do Německa? Chceš zahnat mne? Víš že Tě miluju jako žádného jiného člověka na světě, ale mám rád i
tu zemi, tihle skromí a příjemní lidé prostě mi jsou blíž než Německo. Vůbec odsud nemohu
pryč. Co tudíž mám udělat? Je mi 46 let a poprvé v životě jsem bezradný, nevím dál.
Nechceš brát v úvahu mé dobré strany a nejenom to špatné.
Já pracuju, dělám všechno pro lidi které miluju, mám smysl pro rodinný život a nepiju. Prosím Tě abys to pokusila ještě jednou se mnou, neřekni že všechno je pryč. Proím Tě,
pamatuj se ještě jedno ty krásné dny a všecho co jsme měli v úmyslu ještě před dva týdny,
já to chci stále ještě.
Miluju Tě a budu milovat Tě napořád. Prosím Tě abys odpustila mně.
Tvůj Andreas
Ich wünsche Dir Alles Gute! Der Text wird auf jeden Fall verstanden.
LG Horni
Moje milá Romčo,
už to tak jde skoro celý týden. Už nemůžu dál. Omluvil jsem se, plakal jsem a prosil jsem Tě o prominutí. Řekla jsi, že potřebuješ víc času a šla jsi tancovat. Já vím, nadával jsem Ti, ale nemusíš se proto ke mně tak chovat. Pět dní jsem pořádně nespal, někdy si myslím, že náš malý syn Samuel už si všimnul, že něco není v pořádku. Je to opravdu jen kvůli té jedné příhodě, nebo je tady ještě neco jiného? Nemůžu a nechci takhle žít. Tahle neustálá nejistota mě dodělává. Práce se pro mě stala nemožnou, shodil jsem 5 kilo, protože nedokážu polknout ani sousto.
Milá Romčo, slíbil jsem Ti, že se vezmeme, ale ta věc v Německu potřebuje čas a především peníze. Proč mi nevěříš? Jsme už 33 měsíců pár. Tolik se toho za tu dobu stalo. Mám to všechno zapomenout, jako by nic nebylo... mám se vrátit do Německa? Chceš mě odehnat?
Ty víš, že Tě miluju jako nikoho jiného na světě, ale miluju i tuto zemi, tihle skromní a milí lidé jsou mi prostě blíž než Německo. Nemůžu odtud pryč. Takže co mám dělat...? Je mi 46 let a poprvé ve svém životě jsem bezradný, nevím jak dál.
Podívej se přece na moje dobré stránky a ne jenom na to špatné. Pracuji, dělám všechno pro lidi, které miluju, jsem rodinný člověk, nepiju jako mnozí tady. Zkus to se mnou ještě jednou, nebo řekni, že je konec a je to pryč. Prosím neříkej, že je to pryč... Prosím Tě. Vzpomeň si ještě jednou na ty krásné dny a na to, co jsme ještě před dvěma týdny chtěli všechno udělat. Chtěl bych to pořád ještě.
Miluju Tě a vždycky budu, prosím odpusť mi.
Tvůj Andreas
